Bára
Mrázková je vizuální umělkyně žijící v Praze. Ve své
umělecké praxi se zaměřuje především na médium fotografie a videa. V minulosti spolupracovala
v autorské dvojici s Filipem Lábem. Ve své
společné práci prozkoumávali
nejen prostory východoevropského postkomunismu, ale i fotografické hranice
dokumentu a fikce. Ve svých dalších projektech se zabývala informační povahou
proto-digitální fotografie předcházející globální digitalizaci nejen obrazových
informací. V současnosti zkoumá operace a procesy skryté za produkcí a
distribucí současného fotografického obrazu. Zaměřuje
se na mechanismy skryté za těžbou
vzácných minerálů, jejich zpracování a následnou průmyslovou výrobou
všudypřítomného elektrotechnického zařízení, které vznik technických obrazů
umožňují.
Sky Does Appear To Be Falling, 2024
Dvoukanálové HD video, 12:24
Video se zabývá přeměnou milionu starých přírodnin na společensky potřebnou komoditu, která se stává předmětem investičních záměrů a finančních spekulací. Pozornost se obrací na Cínovec v Krušných horách, místo obsahující lithiovou rudu, která je předmětem plánované těžby. Video ohledává horu Cínovec ze dvou pohledů, jednak z podzemního, kde nás obraz provází dnes již zavřenými štolami. Pod nimi se nachází ložisko lithia, kvůli kterému se plánuje odtěžení milionů tun podzemní rudy. Doprovodný komentář nás uvádí do propagačních textů Skupiny ČEZ, jedním ze dvou investorů vstupujícího do projektu těžby. Druhý pohled se zaměřuje na místo plánované povrchové těžby tzv. odkaliště, kde se nacházejí lithné písky. Zde se odkrývá příběh o korupci doprovázející prodej pozemku do soukromého vlastnictví. Cínovec je oblast, uchovávající záznamy událostí a reakce na ně, zároveň je ale místem vytvářejícím vlastní odezvy, které šíří do svého okolí. Je prostorem, který se může stát v budoucnu řešením různých krizí, nebo naopak jejich příčinou.
Every Step You Take, 2023
HD video, 14:33
Video „Every Step You Take“ využívá Reverse Image Search, které na rozdíl od tradičního vyhledávání založeného na klíčových slovech najde vizuálně podobné snímky na základě nahraných fotografií. Analyzuje barvy, kontrasty, tvary a hrany k identifikaci společných rysů, podobně jako vyhledávání otisků prstů. Neuronové sítě, kromě algoritmů, rozpoznávají obsah vizuálních materiálů s cílem porozumět objektům a jejich vztahům. Video představuje dvě série nalezených vizuálních materiálů z Google Image Search a Microsoft's Bing, které poskytují algoritmické úvahy založené na úvodní fotografii z pražského datového centra Kokura. Oba vyhledávače pracují se zobrazenými předměty a hlavními motivy a nabízejí tematické variace. Video je pokračováním projektu Yellow Box z roku 2020, který se zaměřuje na extrakci dat a materialitu internetu.
Videa jsou výsledkem spolupráce mezi algoritmy vyhledávače a autorkou, vytvářející formu dialogu a navigace. Fráze „every step you take, every move you make“ ze slavné písně The Police odkazuje na monitorování prováděné všudypřítomnými algoritmy. Video vzniklo pro internetovou galerii ScreenSaverGallery.
Kámen v okně, 2023 (ve spolupráci s Terezou Velíkovou)
2x video, instalace
Kámen v okně navazuje na trojdílný podcast Hornina, nerost, minerál, kámen a je širším komentářem či analogií k celé škále problémů, které v souvislosti s těžbou a následným zpracováním kamene a minerálů souvisí a současně souvisí s laickým vnímáním geologie. Videa se dotýkají tématu muzeologie a mineralogie ve vztahu k ezoterice. Zatímco první z nich tematizuje používání minerálů v souvislosti s ezoterickým pojetím prouděním energií, druhé video pracuje se záběry z amatérských burz a vitrín z geologických muzeí, kde i sama statičnost a konzervativnost vystavování kamenů naopak odkazuje k vědeckému pojetí.
Digitální tisky představují exaktní vzorečky výpočtu emisí tvořených různými činnostmi. Znamenají konkrétní spotřebu např. vaření, lití betonu, nebo třeba spotřebu energie přepočítanou na vypouštěné emise C02 z jakési konkrétní galerie. Ukazují, jak nekonečná je škála činností, které znamenají poškozování planety, a jak nemožné je v dnešním světě existovat bez podílení se na tomto procesu. Minerály jsou nutné nejen k výrobě elektrotechniky, ale jsou nezbytné i k jejímu dalšímu provozu. Instalaci je možno chápat jako komentář naší neschopnosti si tuto problematiku převést do konkrétních čísel, která by nám navíc ani tak k pochopení nepomohla. Tyto exaktní vzorce se tak stávají abstraktními obrazy a v souvislosti s konkrétním prostorem galerie Schule navíc mohou být připomínkou agitační výzdoby z našich vlastních školních let.
Ruda, minerál, prach, kov, 2023
HD video, 10:53
Video Ruda, minerál, prach, kov sleduje proměnu koltanu (kolumbit-tantalit) na elektronickou součástku – tantalový kondenzátor. Těžba tohoto tzv. konfliktního minerálu probíhá především v Kongu a okolních státech a je spojená s válečnými konflikty, vykořisťováním, černým obchodem a dětskou prací. Vytěžená a rozemletá ruda se přesouvá ke zpracovateli většinou do Číny nebo Thajska odkud se ve formě tantalového prachu dostává do českého Lanškrouna. V závodě Kyocera AVX se z něho složitým procesem vyrobí součástka, kterou můžeme najít ve většině svých elektrotechnických zařízení. Geolog Jan Loun, zaměstnaný ve firmě Kyocera AVX, popisuje metodický postup pro ověřování původu těžené rudy z problematických oblastí, za účelem transparentnosti dodavatelského řetězce a udržení cen koltanu. Jedna z používaných metod je laserová ablace, kterou pro Louna zajišťuje geoložka Jitka Míková.
Hornina, nerost, minerál, kámen, 2023
Podcast pro platformu artycok.tv
Audio projekt Hornina, nerost, minerál, kámen sleduje vzácný minerál koltan a jeho proměnu na elektronickou součástku – tantalový kondenzátor. Koltan patří do skupiny tzv. konfliktních minerálů. Jeho těžba dnes probíhá především v Kongu a okolních státech a je spojená s válečnými konflikty, vykořisťováním, černým obchodem a dětskou prací. Vytěžená a zpracovaná ruda se ve formě extrahovaného tantalového prachu dostává do českého Lanškrouna, kde probíhá výroba kondenzátorů a čipů. Tyto součástky pak můžeme nalézt ve více než polovině elektrotechnických zařízení, se kterými denně přicházíme do kontaktu.
Třídílná série se skrze rozhovory s odborníky přibližuje koltan v kontextu různých vztahů a společenských témat, jakými jsou koloniální historie a otroctví a jejich novodobé formy, pracovní podmínky při těžbě nebo ekologická zátěž, která vzniká při zpracování rudy. Nahlíží na mechanismy, skryté za těžbou a průmyslovou výrobou elektrotechnického zboží a vzorce spotřebitelské logiky našeho společenského systému – globálního kapitalismu.
Yellow Box, 2020
3x video, zvuková instalace, fotografie, plexisklo
Výstava Yellow box se skládá ze tří částí, odkazujících ke skrytým operacím a procesům, které se vztahují k současnému fotografického obrazu. První z nich jsou fotografie koltanu (kolumbit-tantalit) vzácného minerálu, využívaného k výrobě elektronických součástek pro mobilní telefony a počítače. Patří do skupiny tzv. konfliktních minerálů. Jeho těžba je mnohdy spojena s válečnými konflikty, vykořisťováním, černým obchodem a dětskou prací především na území Konga. Proto bývá také nazýván „krvavým koltanem“. Videa pracují s obrazovým vyhledáváním (Reverse Image Search). Běžný typ vyhledávačů nabízí uživatelům obrazy hledané podle klíčových slov. Obrazové vyhledavače oproti tomu hledají vizuální podobnost jedné nahrané fotografie. Párují barvy, kontrasty, tvary nebo hrany. Těchto obrazových vyhledávačů je několik a každý využívá jiné algoritmy a jiné databáze. Řady “podobných” fotografií se pak liší v obsahových rovinách, asociacích a interpretacích které nabízejí.
Zvuková instalace tematizuje materialitu internetu a samotných datových úložišť, jejich energetickou spotřebu. Enormní množství elektřiny je nutné k napájení serverů, úložných zařízení, ale hlavně k provozu chladících technologií. Jak píše Jussi Parikka: mediální technologie propojují materialitu, hardware a energie s geofyzikální přírodou. Ať už mluvíme o minerálech, energiích nebo odpadu. Příroda umožňuje mediální kulturu a nese její tíži.
Zevní ohraničující membrána, vnitřní jádrová vrstva, zevní plexiformní vrstva, vnitřní jádrová vrstva, 2012
Instalace (projekce, halogenové světlo)
Práce Báry Mrázkové nás už svým názvem zavádí do krajin zření, kde se funkce dívání pojí se funkcí chápání, tak jak to známe z anglického dvojího významu slovního spojení „I see“ (I know). Bára Mrázková nás svou instalací zastavuje přesně v místě rozhraní jeskyně a vnějšího světa, v momentě ostrého oslnění, kdy ztrácíme kontakt s minulým (dle Platóna světem smylů, iluze, stínohry, doxa) neschopni ještě číst svět loga, epistémé. V sítnici vypálená sluneční skvrna nám znemožňuje vidět svět za námi. Jednoduchá a přesná manifestace, stejně symbolická jako komentující fotografické a vědecké principy, se soustřeďuje na fenomen světla jako takový, světla jako podmínky života a vidění a fotografie. Protisvětlo opět mluví o povaze média a jeho procesech, o blesku v očích, o okamžiku, kdy se vyleze z fotokomory. Když se pak odvrátíme, zastíníme světelnou projekci světa vlastní přítomností. Snížená viditelnost zahalí ostatní obsahy a pojmy. Jsme sami se sebou, uvnitř a pokoušíme se tento silný prožitek, stav vytržení zvrátit co nejrychlejší orientací v prostoru. Kontrola rovná se přežít a správně zvolit clonu. (Edith Jeřábková)
Kill Your Darling, 2010
Doporučující pravidlo Kill your darlings, používané v literatuře, jinými slovy znamená: Zbav se částí textu, které jsou skvělé sami o sobě, ale nijak zvlášť neprospívají celku. Může se totiž stát: By saving your “darlings”, you might be killing your story. Tedy, že zachráněním, udržením si svého drahouška za každou cenu, můžeme pohřbít celek.
Tématem výstavy jsou vztahy mezi fotografickými obrazy ve výstavním souboru. Výchozím motivem je zmíněná fráze Kill your darling. Jako fotografický materiál jsem použila a tím tak zresuscitovala své „miláčky‟– oblíbené fotografie, které vypadly ze starších souborů, snímky, se kterými nešlo dál pracovat, nebo vznikly jako solitéry. Tyto fotografie mezi sebou nemají žádné obsahové vazby. Vizuální soubor, podvědomě a intuitivně vytvořený z tohoto archivu, vznikl přímo v prostoru galerie. Fotografie byly zasazeny do nových vztahů. Nová série byla v galerii nainstalována a stěny přefotografovány. Vznikl nový obraz a z něj byla následně vyrobena tapeta o rozměru 1:1, vylepena na původním místě. Tím se soubor upevnil v celek, byla mu dána konkrétní forma. Součástí výstavy je video, které je možné chápat jako návod jak rozumět způsobu vzniku tohoto fotografického souboru.
Daily Mirror, 2008
2 Fotografické série a Rozhovor se Stuartem Christie, Video, 17:46
Výstava Daily Mirrior vychází z životního příběhu známého britského anarchisty Stuarta Christieho. Zabývá se jeho vztahem k teroristické skupině Angry Brigade, která byla aktivní na konci 60. a začátku 70. let. Jedná se o přefotografované dobové novinové články z archivních mikrofilmů, které zpracovávají různé životní etapy Christieho, dále video s Christieho komentářem k těmto událostem, které vzniklo během přípravy výstavy v roce 2005. Součástí výstavy je také série fotografií, odkazují k jednomu z teroristických útoků na přenosový vůz CNN noc před přímým přenosem soutěže Miss World (1970).
Anarchista aktivista a spisovatel Stuart Christie se proslavil jako osmnáctiletý, když se vydal stopem do Španělska s výbušninami v batohu, s cílem spáchat atentát na diktátora Franca. Byl zatčen, odsouzen na 20 let, ale díky mezinárodnímu tlaku propuštěn po třech letech. Od té doby byl pod dohledem tajných služeb i médií. V roce 1971 byl znovu zatčen jako údajný člen skupiny Angry Brigade a obviněn z bombových útoků. Po roce byl zproštěn viny – porota označila důkazy za podvrh policie. Přímou vazbu na skupinu vždy odmítal, s jejími idejemi a aktivitami se však ztotožňoval. Cílem Angry Brigade i samotného Christieho bylo poukázat na nedostatky demokratického systému, který podle nich sloužil zájmům britské oligarchie. Skupina představovala výraznou vlnu odporu a společenské frustrace v Británii během 70. let. Jejich činnost měla spíše symbolický charakter, obzvlášť ve srovnání s pozdějšími a násilnějšími projevy politického terorismu, jaké představovala například IRA nebo německá RAF.
Východní blok, 2006 (ve spolupráci s Filipem Lábem)
Fotografické série a 3 videa
Východní blok zkoumá specifika a odlišnosti života v totalitní a posttotalitní společnosti. Hledá a mapuje stopy, které zanechala totalitní minulost a změna politického systému na naší generaci. Odkazujeme na skutečná místa a historické události, které jsme použili jako výchozí náměty našich příběhů, stejně tak jako autentické pocity a vzpomínky z dětsví. Práce s nimi je naší konstrukcí a inscenací, variantou a vizí té které události. Projekt je rozdělen do kapitol, věnovaných jednotlivým východoevropským státům – Slovensku, Polsku, bývalé Německé demokratické republice, Maďarsku a bývalé Jugoslávii. Českou část projektu zpracovávala pilotní výstava, pod názvem Americká noc. Fotografie doplňují videa, na kterých své příběhy vyprávějí aktéři, kteří se objevují v rolích herců na fotografiích.
Bez paměti upadá minulost do zapomnění hned poté, co přestala být přítomností; paměť ji zadržuje, zachraňuje, ale nikoli na způsob nějakého skladu anebo muzea, nýbrž tak, že minulému dává žít nový život v přítomnosti jako přítomnému minulému, tedy jako minulosti, která má význam pro přítomnost. Tento jednoduchý popis fungování paměti se ale okamžitě komplikuje, jakmile si znovu připomeneme, že paměť, jakkoli kolektivní, generační či jinak nadosobní, je především paměť osobní, paměť jednoho každého z nás. To totiž znamená, že v první řadě odpovídáme za přítomnost minulého my všichni, přitom ale jeden každý z nás. Za minulost ručíme nejprve zcela osobním způsobem. Zárukou toho, že minulost nebude zapomenuta, je tedy nejprve naše osobní paměť – a existuje-li paměť kolektivní, existují-li dějiny, je to jen proto, že ten či onen člověk nechtěl anebo nechce to či ono zapomenout, že se chce rozpomínat a že si přeje, aby to, co si pamatuje a co je pro něho důležité, se stalo součástí jeho přítomnosti. Říkáme-li, že to či ono nechce být zapomenuto, znamená to, že je tu někdo, kdo si nepřeje, aby se tak stalo. Bára Mrázková a Filip Láb se rozpomínají právě na takové stopy, jež v jejich paměti zanechala doba, se kterou se jejich generace setkala ve chvíli, kdy tato doba končila. (Z textu Miroslava Petříčka Rozpomínání přítomnosti, Katalog Východní blok, 2006)
Americká noc, 2006 (ve spolupráci s Filipem Lábem)
Fotografická série a Videoklip k písni Eisbär od Grauzone, 03:21
Americká noc je první kapitola výstavního cyklu Východní blok. Příběh se odehrává na území blíže neurčeného státu východního bloku, v šedých reáliích opuštěného vojenského prostoru. Je fiktivní výpovědí o životě v nejistotě o aktivní a pasivní rezistenci. Americká noc je inscenovanou představou, simulací existence v rozděleném světě. Fotografie doplňuje videoklip, který jsme vytvořili k písni Eisbär od německé skupiny Grauzone.
Americká noc Filipa Lába a Báry Mrázkové je formou fiktivního dokumentu, který sleduje opuštěné vojenské místo, jehož tichá vzpomínka připomíná rány minulého režimu a rozpad světa kdysi uzavřeného železnou oponou. Jejich tvorba vyvolává vzpomínky na tato místa a vyvolává otázky, co se děje s prostorem, který ztratil historické ukotvení. Série rovněž představuje formální přehodnocení dokumentárního přístupu ve fotografii a fotožurnalismu. Název série odkazuje na kinematografickou techniku natáčení venkovních nočních scén ve dne pomocí tónovaných filtrů. Vybrané fotografie tvoří mnohostrannou mozaiku, jednotlivé kousky odrážejí různé aspekty fotografických žánrů a narativních přístupů. (Světlana Malinová)